V první řadě je třeba říct, že jednoduchou stříšku lze vyrobit svépomocí, bez nutnosti drahých zakázkových řešení. Klíčem k úspěchu je však správné plánování, volba vhodného materiálu, trocha manuální zručnosti a pečlivá montáž.
Co si promyslet
Než se pustíte do samotné výroby, je důležité ujasnit si, jakou funkci má stříška nad vstupem plnit a jak bude vypadat. Má sloužit pouze jako základní ochrana proti dešti při přebírání zásilky od kurýra? Nebo má zastřešit větší část vstupního prostoru a chránit i osoby čekající před domem? Z toho vyplývá základní požadavek na její velikost
Zdroj: Freepik.com
Obecně lze říct, že stříška by měla přesahovat šířku dveří alespoň o 20 – 30 centimetrů na každou stranu a zároveň být dostatečně hluboká, aby zachytila déšť i při šikmém dopadu. Např. u běžných vstupních dveří se osvědčuje hloubka kolem 80 až 100 centimetrů.
Neméně důležitý je i sklon stříšky. Příliš malý sklon způsobí zadržování vody nebo sněhu, naopak příliš strmý sklon může působit nevyváženě a hůře se integruje do vzhledu domu. Většinou platí, že se používá sklon přibližně 10–20 stupňů (v závislosti na materiálu krytiny), ale záleží na vašich preferencích. U těžší krytiny (např. tašek) je bezpečné minimum spíše 22 stupňů (bez doplňkové hydroizolace), aby vítr neprofukoval vodu pod tašky.
U oblastí s vyšší sněhovou zátěží je pak třeba počítat s tím, že nižší sklon vyžaduje pevnější konstrukci. Hodí se také víc hladké krytiny, jako je plech a sklo, protože “shazují” sníh lépe než třeba polykarbonát.
Ani vzhled by přitom neměl být až druhotnou záležitostí, protože stříška je výrazným prvkem vstupní části domu, a tak ovlivňuje celkový dojem. Je tedy dobré zohlednit styl stavby, barvu fasády, typ oken i materiál a dekor vstupních dveří, aby stříška nepůsobila jako cizorodý doplněk.
Je také nutné ověřit, zda výroba stříšky nevyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu. U menších přístřešků většinou postačí, že nezasahují do veřejného prostoru a nemění charakter stavby, přesto je vhodné si tuto informaci předem ověřit. Místní vyhlášky nebo památková zóna mohou pravidla zpřísňovat.
Volba materiálu konstrukce
Z hlediska domácí výroby je nejčastější volbou dřevěná konstrukce. Dřevo se dobře opracovává, je cenově dostupné a při správné povrchové úpravě má dlouhou životnost. Používají se zejména hranoly z konstrukčního smrku, modřínu nebo lepeného lamelového dřeva. Konkrétně výhodou modřínu je vyšší přirozená odolnost (díky obsahu pryskyřic) proti vlhkosti, u smrku je naopak nutné počítat s důslednější ochranou nátěrem.
Kovová konstrukce, například z ocelových nebo hliníkových profilů, je odolnější a subtilnější, ale její výroba je náročnější. Vyžaduje svařování nebo přesné šroubované spoje a často také profesionální povrchovou úpravu. Proto se u svépomocných realizací častěji setkáte s kombinací – kovové konzoly kotvené do zdi a lehká střešní konstrukce z jiného materiálu.
Zdroj: Freepik.com
V každém případě musí zvolená konstrukce vždy bezpečně přenášet zatížení od vlastní hmotnosti, sněhu a větru do nosné zdi domu. Právě kotvení je jedním z nejdůležitějších detailů celé stříšky.
Pokud by došlo k jeho podcenění a stříška by se uvolnila nebo dokonce zřítila, nese odpovědnost majitel nemovitosti, a to nejen za škody na majetku, ale i za případné zranění osob pohybujících se u vstupu. U vstupních dveří se navíc často pohybují návštěvy, doručovatelé nebo členové domácnosti, takže riziko ohrožení třetích osob není zanedbatelné.
Jaký zvolit materiál na zastřešení
Krycí materiál zásadně ovlivňuje vzhled, ale i hmotnost a životnost stříšky. Velmi oblíbený je např. komůrkový polykarbonát nebo plný polykarbonát. Je lehký, odolný proti nárazu a propouští světlo, takže vstupní prostor nezůstane tmavý.
Je však třeba zmínit, že má UV filtr většinou jen z jedné strany. Pokud ho namontujete obráceně, může výrazně zkrátit životnost desky, která pak rychle degraduje. U polykarbonátu je také důležité umožnit jejich dilataci, jinak hrozí praskání. Polykarbonát při změnách teplot totiž "pracuje". Vizuálně se také nemusí hodit ke každému domu.
Další možností je bezpečnostní sklo, které působí velmi elegantně a hodí se k moderním stavbám. Skleněná stříška nad vchod je však těžší a náročnější na kotvení, proto se obvykle kombinuje s kovovou konstrukcí.
Tradičnějším řešením jsou pak plechové krytiny, například trapézový plech nebo falcovaný plech. Tyto materiály jsou velmi odolné, ale opticky mohou působit těžce, pokud nejsou sladěny s fasádou a střechou domu. U menších stříšek se méně často používají také asfaltové šindele nebo pálené tašky, zejména pokud má stříška navazovat na vzhled hlavní střechy.
Jaké nástroje budete potřebovat
Konkrétní sada nástrojů se může lišit podle zvoleného materiálu konstrukce a krytiny, většinu prací však zvládnete se základním dílenským vybavením. Nezbytná je vrtačka nebo vrtací kladivo s odpovídajícími vrtáky do zdiva a dřeva, případně kovu, dále aku šroubovák pro montáž spojovacího materiálu.
Foto: freepik | Zdroj: Freepik.com
Pro přesné zaměření a vyrovnání konstrukce se neobejdete bez vodováhy, metru a tužky. Na úpravu dřevěných prvků poslouží ruční nebo kotoučová pila, u kovových částí případně úhlová bruska s vhodným kotoučem. Při práci s polykarbonátem nebo plechem se hodí nůž na plasty či nůžky na plech. Samozřejmostí by měly být také ochranné pomůcky, zejména pracovní rukavice, ochranné brýle a při vrtání do zdiva i respirátor proti prachu.
Postup výroby krok za krokem
Samotná výroba stříšky začíná přípravou konstrukce. Nejprve si připravte boční nosníky, které budou určovat sklon střechy. Ty se kotví přímo do nosné zdi nad vchodem. Je nezbytné použít hmoždinky nebo chemické kotvy odpovídající typu zdiva, a to s dostatečnou rezervou nosnosti. Zejména u dutých cihel nebo pórobetonu jsou chemické kotvy jediným bezpečným kotvením. Myslete na to, že každý spoj musí být pevný a přesně vyrovnaný.
Na boční nosníky se následně připevní přední nosník, který konstrukci ztuží a ponese část zatížení. U širších stříšek je vhodné doplnit konstrukci o šikmé vzpěry nebo táhla, která zabrání průhybu a kroucení.
Po dokončení nosné části přichází na řadu montáž krytiny. Polykarbonátové desky se upevňují pomocí speciálních přítlačných lišt nebo šroubů s těsněním, aby do konstrukce nezatékalo.
U plechových krytin je nutné dodržet správné překrytí a napojení na fasádu, ideálně s použitím oplechování nebo těsnicí lišty. V praxi se často používá také těsnicí tmel (klempířský silikon) v místě kontaktu lišty a fasády, aby voda nestékala za stříšku po zdi.
Velmi důležitým detailem je odvod vody. I malá stříška by měla mít jasně definovaný směr odtoku, aby voda nestékala přímo před dveře nebo po fasádě. V některých případech se vyplatí doplnit malý okapový žlábek.
Povrchová úprava
Aby stříška vydržela co nejdéle, je nutné věnovat pozornost povrchové úpravě. Dřevěné prvky je třeba ošetřit impregnací proti houbám a hmyzu a následně kvalitním lazurovacím nebo krycím nátěrem určeným do exteriéru. Nátěr je vhodné obnovovat v intervalech doporučených výrobcem, obvykle každé dva až pět let.
Kovové části by měly být chráněny proti korozi, ideálně žárovým zinkováním nebo práškovým lakem. Spojovací materiál by měl být nerezový nebo galvanicky upravený, aby nedocházelo k rezivění a znečištění fasády.
Kdy se do výroby nepouštět svépomocí
Ačkoli je výroba jednoduché stříšky nad vchodové dveře zvládnutelná pro zručného domácího kutila, existují situace, kdy je lepší obrátit se na odborníka. Týká se to zejména případů, kdy je fasáda zateplená a hrozí porušení tepelné izolace, nebo když má stříška větší rozměry a výrazně zatěžuje nosnou konstrukci. Stejně tak u skleněných stříšek nebo složitějších kovových konstrukcí je profesionální návrh a montáž bezpečnější volbou.
Co si z toho vzít
Stříška nad vchodovými dveřmi výrazně zvyšuje komfort užívání domu a chrání vstupní prostor před nepříznivým počasím. Při výrobě svépomocí je klíčové nepodcenit plánování, zvolit vhodnou konstrukci a materiál a věnovat maximální pozornost kotvení do zdiva. Pečlivě provedená stříška s kvalitní povrchovou úpravou vám bude sloužit dlouhá léta a zároveň přirozeně doplní vzhled celého domu. Pokud si však nejste jisti statikou, kotvením nebo prací s náročnějšími materiály, je vždy rozumnější přizvat odborníka.